ZÁKLADNÍ ŠKOLA SVOBODNÁ A MATEŘSKÁ ŠKOLA PÍSEK 

"V úctě přijmout, v lásce vychovat, ve svobodě propustit."

Organizace slavností pro školní rok 2023/2024

  • Michaelská slavnost

         úterý 26.9.2023 na "Bejčáku" 

  • Martinská slavnost

         čtvrtek 9.11.2023

  • Vánoční slavnost

         čtvrtek 21.12.2023

  • Masopust (koná se v dopoledních hodinách)

         úterý 13.2. 2024

  • Velikonoční jarmark ve škole

    sobota 23.3. 2024    od 13 do 17 hodin

  • Studánková slavnost

 

  • Loučení s předškoláky

 

  • Jánská slavnost

 

PROSÍME, SLEDUJTE INFORMACE NA NÁSTĚNKÁCH JEDNOTLIVÝCH TŘÍD.

Slavíme také narozeniny dětí. Pro oslavence je to nezapomenutelný zážitek.

Michaelská slavnost

Michaelskou slavnost slavíme ve školce na konci září, v době, kdy v přírodě vrcholí sklizeň úrody a proces postupného odumírání. A stejně jako v přírodě dozrávají plody, v člověku se formuje něco jako „vnitřní plod“, semínko, které si nese do zimy a ze kterého bude v zimě žít.

Vše, co nebylo sklizeno, pomalu odumírá a přes proces postupného uhnívání a zániku své formy se stává živnou půdou pro následující roční cyklus. I člověk může hodnotit, která zkušenost získaná v první půli roku je použitelná pro dobu budoucí a která nikoli. Michael jako rytíř bojující s drakem může být pro nás obrazem boje člověka se sebou samým, se svou malomyslností, beznadějí, sobectvím. Tím nám ukazuje, jak důležité je pěstování odvahy, statečnosti, jasného myšlení a bdělosti.

Děti si pomyslný souboj s drakem mohou vyzkoušet na kopci Šobrovna tzv. "Bejčák", za městem. Společně s rodiči si odpoledne v den slavnosti přinesou draka, kterého budou pouštět a zkoušet, kolik úsilí je třeba vynaložit, aby vzlétnul a ve vzduchu se udržel, kdy je třeba draka k sobě přitáhnout, kdy naopak povolit…

Martinská slavnost

Příroda kolem nás se proměnila. Na zemi leží spadané listí, některá zrnka jsou již uložena v zemi, dny se zkracují. Co mělo, zůstalo zachováno. Co dosloužilo, ve vzpomínkách odumírá. V této době všechno potřebuje a přijímá ochranu a teplo země.

A právě nyní k nám přichází svatý Martin. Rozdělením se o svůj plášť učinil nezapomenutelné gesto značící hluboké lidské soucítění s jiným člověkem. Martinský motiv je motivem dělení, rozdělení a soucítění.

Martinskou slavností slavíme v pozdních odpoledních hodinách. Vyprávíme legendu o svatém Martinovi, společně jdeme dlouhou cestu do přírody za ohněm, kde jej na bílém koni můžeme i zahlédnout.

Vánoční slavnost

Přichází doba ticha. Příroda uzavírá svůj roční cyklus, vše venku se blíží k nejhlubšímu výdechu. Světla venku ubývá, nastává čas pro zrození světla vnitřního, zrození nových vnitřních kvalit.

Každé adventní pondělí děti procházejí spirálou z chvojí pro své světlo, na cestě je doprovází tichý zpěv koled.

Adventní doba vrcholící Vánoční slavností patří mezi nejkrásnější období v mateřské škole a má zcela jiný charakter a rytmus než ostatní období. Mezi kvality, se kterými se děti v tomto čase setkávají patří ztišení, klid, očekávání velkého tajemství…

Každý den rozsvěcujeme adventní věnec, každý den na ročním stole postupně stavíme jesličky -  nejprve říši minerální, poté rostlinnou, živočišnou a říši lidí; příchod Josefa a Marie k Betlému. A každé z těchto říší náleží jeden adventní příběh, který dětem vždy před obědem vyprávíme.   

Masopust

Již během února lze zaznamenat změny v přírodě. Tajícím sněhem proniká do půdy mnoho vody, a ta uvádí vše do pohybu. Z nitra země pomalu začínají proudit životní síly, probouzí se vše, co po několik měsíců spalo - velmi pozvolna, téměř neviditelně. Končí období rozjímání a nastává čas činů, ke slovu se dostává probuzená vůle.

Masopust  je původně třídenní lidový svátek, který ve své podstatě sice nemá nic společného s liturgií, ale přesto je podřízen běhu církevního kalendáře. Slaví se ve dnech předcházejících Popeleční středě, kterou začíná 40 denní půst před Velikonocemi. Protože datum Velikonoc je pohyblivé, byl a stále je pohyblivým svátkem i masopust.

Období masopustní hýřivosti v jídle následuje po adventním půstu a předchází půst před Velikonocemi. Ve školce jej prožíváme jako slavnost radostnou, plnou zábavy, tance, masek…

Jarní  slavnost

Velikonoce jsou svátky vznikajícího, rozkvétajícího života v přírodě. Podobají se tím životu dítěte a přinášejí dětem radostné pocity. U malých dětí ještě nespojujeme Velikonoce s obrazy smrti a zmrtvýchvstání.

Symbolem Velikonoc je vajíčko jako nově se rodící život. A stejně jako kuřátko musí proklubat tuhou skořápku, aby se zrodilo, i lidský duch musí ze sebe shodit „skořápku mylných názorů, přesvědčení, rozumářských dogmat“, aby se mohl nadechnout svěžího jarního vzduchu a pocítit laskavé sluneční paprsky. Přišel čas znovuzrození…

Před Velikonocemi pořádáme ve školce každoroční Jarní slavnost, při které si děti osejí mističku s hlínou (osení dostanou jako dar od Matičky Země), společně s rodiči mohou uplést pomlázku, namalovat vajíčka, ozdobit perníčky apod. S dětmi říkáme básně a zpíváme písně o sluníčku, které svými paprsky šimrá zem, o dešti, který vytahuje rostlinky ze země ven…a pokud to jen počasí dovolí, už venku na naší zahradě.

Letnice a Studánková slavnost

Mnohá stará náboženství uctívala Slunce. Neviděli v něm jen teplou a světlou kouli, spíše z něj vnímali lásku, kterou mu uctivě a radostně vraceli. Vždyť sluníčko svítí na všechny stejně, bez ohledu na to, jací jsme. A taková je esence světla.

Pohané přinášeli touto dobou dary studánkám. Je to doba jasu, Keltové jí říkali Samivisionos. Ten jas je všude kolem nás a zrcadlí se, třeba na hladině studánek...

V době letnic prožíváme slavnost otevírání studánek, v níž lze najít podobné kořeny. Aby země mohla opravdu vydechnout, ale ne jako v zimě do svého nitra, nýbrž ven, do celého kosmu, přichází lidé se svou pomocí a vyčistí jeden z možných průchodů nebo otvorů, aby ozdravná síla mohla volně proudit ven. Strážcem takové síly je pro děti víla ze studánky. Dary jež od ní dostanou nejen v podobě vody, ale především čerstvých lesních bylin, je později přenesou rovnou do svatojánské doby.

Loučení s předškoláky

V době Sv. Jána dochází k největšímu výdechu Země. Krása květů pomalu přechází ve zrání plodů. Významnou slavností v tomto období je právě LOUČENÍ S PŘEDŠKOLÁKY. Odehrává se v dopoledních hodinách na zahradě naší MŠ za účasti rodičů a prarodičů. Na síle okamžiku se podílí nejen všechny učitelky MŠ společnou písní nebo vyprávěnou pohádkou, ale i děti a pedagogové WZŠ, kteří doprovází celou slavnost hudbou a zpěvem.
Tento okamžik řadíme k přechodovým rituálům, jež jsou tak významné v životě každého člověka. Naše nejstarší děti prochází hedvábnou branou zdobenou nádhernými květy a opouští „starý“ svět prvního sedmiletí. Na cestu si nesou vlastní tkaný výrobek, skřítka a nezbytnou dávku potřebné odvahy. Na druhém břehu vchází přímo do náruče p. učitelky z 1.třídy( WZŠ).
Tato šťastná chvíle pomáhá našim dětem udělat ten velký krok do neznámého světa s jistotou a tolik potřebnou důvěrou v něj.

Jánská slavnost

Konec června je obdobím prožíváním nejhlubšího výdechu země, kdy jsou zemské síly zcela uvolněny, rostliny planou ohněm květů a některé z nich disponují zvláštní, snad čarovnou mocí. Oheň v květech jakoby završil letošní vývoj rostliny a ta se mění v plod. Dílo tohoto roku je téměř dokonáno. Staré brzy uvolní místo novému.

V čase přechodu jara v léto kvetou lípy. V odvěké radosti a lásce svého srdce, které mají jak ve tvaru listu, tak celého stromu, nabízejí milionům včel potravu, z níž ony zase připravují potravu pro lidi. Tak jako lípa vtěluje do svého květu očistné éterné síly, každodenně posvěcuje auru kolem sebe vůní své lásky a zve kolemjdoucí k zastavení a spočinutí, i my můžeme omýt svá srdce v nebeské rose sebepoznání a stávat se osvěžujícím a posilujícím místem pro znavené zemské poutníky…

Svatojánská slavnost je poslední slavností ve školním roce. Na zahradě nejprve děti ve společném kruhu své třídy říkají básně a zpívají písně jánského období, poté rodiče zahrají dětem i všem ostatním (zpravidla klasickou) pohádku, kterou od jarních měsíců společně nacvičovali. Následuje rozloučení s předškoláky. Ti procházejí slavnostní bránou zdobenou květinami. Jejich „cesta ve školce“ končí, uzavírá se. Na jejím konci začíná něco nového, pro ně neznámého. A udělat krok do neznáma je jedním z nejtěžších činů v životě každého člověka…