Michaelskou slavnost slavíme ve školce na konci září, v době, kdy v přírodě vrcholí sklizeň úrody a proces postupného odumírání. A stejně jako v přírodě dozrávají plody, v člověku se formuje něco jako „vnitřní plod“, semínko, které si nese do zimy a ze kterého bude v zimě žít.

Vše, co nebylo sklizeno, pomalu odumírá a přes proces postupného uhnívání a zániku své formy se stává živnou půdou pro následující roční cyklus. I člověk může hodnotit, která zkušenost získaná v první půli roku je použitelná pro dobu budoucí a která nikoli. Michael jako rytíř bojující s drakem může být pro nás obrazem boje člověka se sebou samým, se svou malomyslností, beznadějí, sobectvím. Tím nám ukazuje, jak důležité je pěstování odvahy, statečnosti, jasného myšlení a bdělosti.

Děti si pomyslný souboj s drakem mohou vyzkoušet na kopci Šobrovna tzv. "Bejčák", za městem. Společně s rodiči si odpoledne v den slavnosti přinesou draka, kterého budou pouštět a zkoušet, kolik úsilí je třeba vynaložit, aby vzlétnul a ve vzduchu se udržel, kdy je třeba draka k sobě přitáhnout, kdy naopak povolit…

Přichází doba ticha. Příroda uzavírá svůj roční cyklus, vše venku se blíží k nejhlubšímu výdechu. Světla venku ubývá, nastává čas pro zrození světla vnitřního, zrození nových vnitřních kvalit.

Každé adventní pondělí děti procházejí spirálou z chvojí pro své světlo, na cestě je doprovází tichý zpěv koled.

Adventní doba vrcholící Vánoční slavností patří mezi nejkrásnější období v mateřské škole a má zcela jiný charakter a rytmus než ostatní období. Mezi kvality, se kterými se děti v tomto čase setkávají patří ztišení, klid, očekávání velkého tajemství…

Každý den rozsvěcujeme adventní věnec, každý den na ročním stole postupně stavíme jesličky -  nejprve říši minerální, poté rostlinnou, živočišnou a říši lidí; příchod Josefa a Marie k Betlému. A každé z těchto říší náleží jeden adventní příběh, který dětem vždy před obědem vyprávíme.