
Organizace slavností pro školní rok 2024/2025
- Michaelská slavnost
úterý 1.10.2024 na "Bejčáku"
- Martinská slavnost
v týdnu 11. - 15.11.2024 (přesný den se dozvíte u vaší paní učitelky)
- Vánoční slavnost
úterý 17.12.2024
- Masopust (koná se v dopoledních hodinách)
úterý 25.2.2025
- Velikonoční jarmark ve škole
sobota 12.4.2025 - Studánková slavnostpřesný den se dozvíte u vaší paní učitelky
- Loučení s předškoláky - Jánská slavnost
úterý 24.6.2025
PROSÍME, SLEDUJTE INFORMACE NA NÁSTĚNKÁCH JEDNOTLIVÝCH TŘÍD.
Slavíme také narozeniny dětí. Pro oslavence je to nezapomenutelný zážitek.
Michaelská slavnost
Michaelskou slavnost slavíme ve školce na konci září, v době, kdy v přírodě vrcholí sklizeň úrody a proces postupného odumírání. A stejně jako v přírodě dozrávají plody, v člověku se formuje něco jako „vnitřní plod“, semínko, které si nese do zimy a ze kterého bude v zimě žít.
Vše, co nebylo sklizeno, pomalu odumírá a přes proces postupného uhnívání a zániku své formy se stává živnou půdou pro následující roční cyklus. I člověk může hodnotit, která zkušenost získaná v první půli roku je použitelná pro dobu budoucí a která nikoli. Michael jako rytíř bojující s drakem může být pro nás obrazem boje člověka se sebou samým, se svou malomyslností, beznadějí, sobectvím. Tím nám ukazuje, jak důležité je pěstování odvahy, statečnosti, jasného myšlení a bdělosti.
Děti si pomyslný souboj s drakem mohou vyzkoušet na kopci Šobrovna tzv. "Bejčák", za městem. Společně s rodiči si odpoledne v den slavnosti přinesou draka, kterého budou pouštět a zkoušet, kolik úsilí je třeba vynaložit, aby vzlétnul a ve vzduchu se udržel, kdy je třeba draka k sobě přitáhnout, kdy naopak povolit…


Martinská slavnost
Příroda kolem nás se proměnila. Na zemi leží spadané listí, některá zrnka jsou již uložena v zemi, dny se zkracují. Co mělo, zůstalo zachováno. Co dosloužilo, ve vzpomínkách odumírá. V této době všechno potřebuje a přijímá ochranu a teplo země.
A právě nyní k nám přichází svatý Martin. Rozdělením se o svůj plášť učinil nezapomenutelné gesto značící hluboké lidské soucítění s jiným člověkem. Martinský motiv je motivem dělení, rozdělení a soucítění.
Martinskou slavností slavíme v pozdních odpoledních hodinách. Vyprávíme legendu o svatém Martinovi, společně jdeme dlouhou cestu do přírody za ohněm, kde jej na bílém koni můžeme i zahlédnout.
Vánoční slavnost
Přichází doba ticha. Příroda uzavírá svůj roční cyklus, vše venku se blíží k nejhlubšímu výdechu. Světla venku ubývá, nastává čas pro zrození světla vnitřního, zrození nových vnitřních kvalit.
Každé adventní pondělí děti procházejí spirálou z chvojí pro své světlo, na cestě je doprovází tichý zpěv koled.
Adventní doba vrcholící Vánoční slavností patří mezi nejkrásnější období v mateřské škole a má zcela jiný charakter a rytmus než ostatní období. Mezi kvality, se kterými se děti v tomto čase setkávají patří ztišení, klid, očekávání velkého tajemství…
Každý den rozsvěcujeme adventní věnec, každý den na ročním stole postupně stavíme jesličky - nejprve říši minerální, poté rostlinnou, živočišnou a říši lidí; příchod Josefa a Marie k Betlému. A každé z těchto říší náleží jeden adventní příběh, který dětem vždy před obědem vyprávíme.


Masopust
Již během února lze zaznamenat změny v přírodě. Tajícím sněhem proniká do půdy mnoho vody, a ta uvádí vše do pohybu. Z nitra země pomalu začínají proudit životní síly, probouzí se vše, co po několik měsíců spalo - velmi pozvolna, téměř neviditelně. Končí období rozjímání a nastává čas činů, ke slovu se dostává probuzená vůle.
Masopust je původně třídenní lidový svátek, který ve své podstatě sice nemá nic společného s liturgií, ale přesto je podřízen běhu církevního kalendáře. Slaví se ve dnech předcházejících Popeleční středě, kterou začíná 40 denní půst před Velikonocemi. Protože datum Velikonoc je pohyblivé, byl a stále je pohyblivým svátkem i masopust.
Období masopustní hýřivosti v jídle následuje po adventním půstu a předchází půst před Velikonocemi. Ve školce jej prožíváme jako slavnost radostnou, plnou zábavy, tance, masek…
Jarní slavnost
Velikonoce jsou svátky vznikajícího, rozkvétajícího života v přírodě. Podobají se tím životu dítěte a přinášejí dětem radostné pocity. U malých dětí ještě nespojujeme Velikonoce s obrazy smrti a zmrtvýchvstání.
Symbolem Velikonoc je vajíčko jako nově se rodící život. A stejně jako kuřátko musí proklubat tuhou skořápku, aby se zrodilo, i lidský duch musí ze sebe shodit „skořápku mylných názorů, přesvědčení, rozumářských dogmat“, aby se mohl nadechnout svěžího jarního vzduchu a pocítit laskavé sluneční paprsky. Přišel čas znovuzrození…
Před Velikonocemi pořádáme ve školce každoroční Jarní slavnost, při které si děti osejí mističku s hlínou (osení dostanou jako dar od Matičky Země), společně s rodiči mohou uplést pomlázku, namalovat vajíčka, ozdobit perníčky apod. S dětmi říkáme básně a zpíváme písně o sluníčku, které svými paprsky šimrá zem, o dešti, který vytahuje rostlinky ze země ven…a pokud to jen počasí dovolí, už venku na naší zahradě.


Letnice a Studánková slavnost
Mnohá stará náboženství uctívala Slunce. Neviděli v něm jen teplou a světlou kouli, spíše z něj vnímali lásku, kterou mu uctivě a radostně vraceli. Vždyť sluníčko svítí na všechny stejně, bez ohledu na to, jací jsme. A taková je esence světla.
Pohané přinášeli touto dobou dary studánkám. Je to doba jasu, Keltové jí říkali Samivisionos. Ten jas je všude kolem nás a zrcadlí se, třeba na hladině studánek...
V době letnic prožíváme slavnost otevírání studánek, v níž lze najít podobné kořeny. Aby země mohla opravdu vydechnout, ale ne jako v zimě do svého nitra, nýbrž ven, do celého kosmu, přichází lidé se svou pomocí a vyčistí jeden z možných průchodů nebo otvorů, aby ozdravná síla mohla volně proudit ven. Strážcem takové síly je pro děti víla ze studánky. Dary jež od ní dostanou nejen v podobě vody, ale především čerstvých lesních bylin, je později přenesou rovnou do svatojánské doby.
Loučení s předškoláky
V době Sv. Jána dochází k největšímu výdechu Země. Krása květů pomalu přechází ve zrání plodů. Významnou slavností v tomto období je právě LOUČENÍ S PŘEDŠKOLÁKY. Odehrává se v dopoledních hodinách na zahradě naší MŠ za účasti rodičů a prarodičů. Na síle okamžiku se podílí nejen všechny učitelky MŠ společnou písní nebo vyprávěnou pohádkou, ale i děti a pedagogové WZŠ, kteří doprovází celou slavnost hudbou a zpěvem.
Tento okamžik řadíme k přechodovým rituálům, jež jsou tak významné v životě každého člověka. Naše nejstarší děti prochází hedvábnou branou zdobenou nádhernými květy a opouští „starý“ svět prvního sedmiletí. Na cestu si nesou vlastní tkaný výrobek, skřítka a nezbytnou dávku potřebné odvahy. Na druhém břehu vchází přímo do náruče p. učitelky z 1.třídy( WZŠ).
Tato šťastná chvíle pomáhá našim dětem udělat ten velký krok do neznámého světa s jistotou a tolik potřebnou důvěrou v něj.


Jánská slavnost
Konec června je obdobím prožíváním nejhlubšího výdechu země, kdy jsou zemské síly zcela uvolněny, rostliny planou ohněm květů a některé z nich disponují zvláštní, snad čarovnou mocí. Oheň v květech jakoby završil letošní vývoj rostliny a ta se mění v plod. Dílo tohoto roku je téměř dokonáno. Staré brzy uvolní místo novému.
V čase přechodu jara v léto kvetou lípy. V odvěké radosti a lásce svého srdce, které mají jak ve tvaru listu, tak celého stromu, nabízejí milionům včel potravu, z níž ony zase připravují potravu pro lidi. Tak jako lípa vtěluje do svého květu očistné éterné síly, každodenně posvěcuje auru kolem sebe vůní své lásky a zve kolemjdoucí k zastavení a spočinutí, i my můžeme omýt svá srdce v nebeské rose sebepoznání a stávat se osvěžujícím a posilujícím místem pro znavené zemské poutníky…
Svatojánská slavnost je poslední slavností ve školním roce. Na zahradě nejprve děti ve společném kruhu své třídy říkají básně a zpívají písně jánského období, poté rodiče zahrají dětem i všem ostatním (zpravidla klasickou) pohádku, kterou od jarních měsíců společně nacvičovali. Následuje rozloučení s předškoláky. Ti procházejí slavnostní bránou zdobenou květinami. Jejich „cesta ve školce“ končí, uzavírá se. Na jejím konci začíná něco nového, pro ně neznámého. A udělat krok do neznáma je jedním z nejtěžších činů v životě každého člověka…