Waldorfské školy u dětí a dospívající mládeže vyváženě rozvíjejí rozumové, kreativní, umělecké, praktické a sociální dovednosti. Vyučování probíhá formou epoch. Od první třídy se žáci učí dvěma cizím jazykům. Chlapci i dívky pletou, háčkují, šijí si boty, modelují z hlíny, řezbaří. Všichni hrají na flétnu, zvládnou vícehlasý sborový zpěv, prožijí dramatickou výchovu. Tomu odpovídá i motto školy: Škola pro hlavu, ruce a srdce. Na rozdíl od jiných státních škol děti nepoužívají při vyučování hotové učebnice, které nevyhovují dynamickému pojetí výuky. Vytvářejí si vlastní pracovní sešity a učí se používat encyklopedie, atlasy a další zdroje. Typická je i úzká spolupráce rodiny a školy.

Praxe ukazuje, že žáci waldorfských škol jsou ceněni později i v dalších vzdělávacích institucích. Ve škole, kde nejsou osloveny pouze intelektuální schopnosti, se mohou od první třídy rozvíjet klíčové kvality jako týmová práce, kreativita, zvídavost a schopnost přemýšlet v souvislostech. Absolventi waldorfských škol studují a pracují úspěšně ve všech oborech.

Waldorfská pedagogika je propracovaný ucelený systém vzdělání od tří do osmnácti let. Waldorfská mateřská škola, waldorfská základní škola a waldorfská střední škola tak tvoří jeden pedagogický a myšlenkový celek a přímo na sebe navazují. V současné době v Písku není waldorfská střední škola. Nejbližší jsou v Příbrami a v Praze. Waldorfská základní škola má ale standardní návaznost na všechny typy středních škol a učilišť.

Waldorfská škola používá slovní hodnocení. V osmém a devátém ročníku je jako doplněk vydáváno i známkové vysvědčení. V rámci slovního hodnocení je každé dítě porovnáváno se sebou samým, s tím, co zvládlo, co se naučilo. Slovy jsou formulovány individuální pokroky či nedostatky žáků. Waldorfská pedagogika pracuje podle vývojových fází dítěte, proto není rozhodující jen stav vědomostí, nýbrž celkový vývoj člověka. Iniciativu nevyvíjejí děti na základě tlaku učitele, nýbrž ze své vlastní, zdravé motivace, z probuzeného zájmu.

Rozhodně ne. Waldorfské školy jsou určeny stejnému spektru dětí jako jakékoliv jiné školy. Rozdíl je v tom, že waldorfská pedagogika systematicky oslovuje nejen intelekt, ale také tolik potřebné schopnosti sociální, umělecké a řemeslné, čímž mimo jiné léčivě působí právě na děti s poruchami učení.

Vyučování hlavních předmětů (matematika, mateřský jazyk a literatura, čtení, fyzika, chemie, přírodopis, dějepis, zeměpis a další) probíhá v tzv. epochách – dvouhodinových vyučovacích blocích, které se dělí na část rytmickou, vyučovací a vyprávěcí. Po dobu 3 až 4 týdnů rozvíjí učitel ze dne na den jedno dané téma (např. matematické operace, stavba domu, dějiny Řecka). Tímto způsobem se mohou žáci intenzivněji zabývat daným tématem učiva. Základní dovednosti jako psaní, čtení a počítání si žáci upevňují i mimo epochovou výuku ve vedlejších hodinách, tedy průběžně celý rok. Stejně tak i výuka cizích jazyků a umělecké i pohybové činnosti probíhají v hodinách po tzv. hlavním vyučování po celý rok.

Waldorfský učitel musí projít speciálním studiem, které ho připraví na specifické požadavky vyučování na waldorfské škole. Třídní učitelé vyučují po dobu několika týdnů během prvních dvou vyučovacích hodin daný předmět (epochová výuka). Poté vyučují převážně oboroví učitelé cizí jazyky, eurytmii, tělocvik, hudbu a řemesla. Na prvním stupni se nejedná jen o množství čistě odborných znalostí, nýbrž o to, aby si žáci vytvořili živý vztah k vyučované látce. Na druhém stupni přichází na epochové vyučování kromě třídního i různí odborní učitelé.

Přírodní vědy hrají důležitou úlohu ve vývoji dítěte a od patřičného věku je na ně kladem velký důraz. Všechny zákonitosti, pokud je to možné, vychází z experimentů a vlastního pozorování a zpracování. Důraz je kladen na činnost, pozorování a myšlenkové zpracování. Vyhýbáme se ale přílišné „matematizaci“ přírodních věd.

Děti se mohou zdravě rozvíjet v takovém kolektivu, který se bude vyznačovat stálostí a jistým rytmem. Abychom jim v tomto ohledu mohli být spolehlivou oporou, doprovází waldorfský třídní učitel svou třídu podle možností po celou školní docházku. A to během epochové výuky či při odborných předmětech. Záleží na specializaci učitele. Při dlouhodobém kontaktu se učitel se svými žáky velmi dobře seznámí. Může lépe zohledňovat jejich individualitu a být jim cenným průvodcem. Výborně pak funguje i spolupráce učitele s rodiči.

Eurytmie je předmět specifický pro waldorfské školy. Je to pohybové umění, které je vyučováno ve všech ročnících. Rozvíjí důležité životní kvality. Ty, které vyžadují především naši vnitřní pohyblivost a živost. Dokáže působit na změny našich zvyků, je prostředkem proti strnulosti a ztuhlosti, které člověka v průběhu života ohrožují. Dále rozvíjí smysl pro rovnováhu, koordinaci, orientaci, spolupráci, vědomí vlastního těla, smysl pro naslouchání, pro rytmus, pro jazyk, učí být bděle v realitě, tady a teď, jako protiklad k virtuálnímu světu a iluzím dnešní doby. Umělecky ztvárňuje podstatu samotné řeči a hudby, tedy jejich komponenty a fenomény – hlásky, věty, zvolání, duševní stavy, tóny, intervaly apod.

Waldorfští učitelé usilují o výchovu svobodných lidí, nevštěpují jim tedy určitý světový názor. Spíše usilují o rozvinutí vloh svých svěřenců do té míry, aby byli v dospělosti schopni vlastní orientace a vlastního úsudku. Stejně tak samostatného, odpovědného a sociálně pozitivně zaměřeného jednání.

Předmět „informatika“ je pevnou součástí výuky na waldorfské škole. Vedle práce s počítačem je součástí výuky i umění zdravě užívat moderní média. Dbá se na to, aby se děti před tím, než se seznámí s virtuálním světem, důvěrně seznámily se světem přirozeným a se svými sociálními a tvůrčími schopnostmi. Proto má informatika své pevné místo až ve vyšších ročnících.

Ne. V mateřské škole je největší pedagogickou silou nápodoba učitele. Na základní škole je vztah postaven na přirozené autoritě učitele. Až od puberty pak nastupuje „autorita odborníka“ a vztah učitel – dítě začíná být spíše lidsky partnerský. Děti během svého vývoje přirozeně hledají své hranice. Jen tehdy, jestliže jsou si díky dospělým vědomy těchto hranic, se cítí na jedné straně jistě a na druhé straně vnímají také vlastní individuální osobnost. Během jednotlivých vývojových fází se vztah mezi učitelem a žákem proměňuje podobně jako vztah rodič a dítě.

V České republice funguje v současné době dvacet waldorfských mateřských škol, dvanáct waldorfských základních škol a čtyři waldorfské střední školy. Většina škol je státních, pouze tři jsou soukromé. V zahraničí převažuje forma soukromých škol.

Rudolf Steiner byl rakouský filozof, který v roce 1919 založil první waldorfskou školu ve Stuttgartu. Tato myšlenka vzešla od Emila Molta, sociálně angažovaného majitele firmy Waldorf Astoria, který chtěl zřídit školu pro děti svých zaměstnanců. Obsah a metody waldorfské pedagogiky vycházejí z vědomostí R. Steinera o zákonitostech vývoje dítěte a dospívající mládeže. Kromě pedagogiky našly duchovně vědecké výzkumy R. Steinera uplatnění také v biologicko-dynamickém zemědělství, lékařství, architektuře a umění.